Severus Snape

HP - filmy, knihy... vlastní tvorba

Spojení magie

Nový příspěvek

Princezno prober se

Chvíli poté, co se rozloučila s Natalií a odeslala dopis do Bradavic, se Poppy rozhodla, navštívit ještě jednou Seřin pokoj. Tentokrát ovšem bez laskavého, ale také mírně obtěžujícího dohledu mladého lékouzelníka. V hlavě jí vířilo tisíce myšlenek, točících se kolem jediné skutečnosti. Ta podoba byla prostě až příliš velká, než aby ji mohla přehlížet.

Potichu za sebou zavřela dveře a přešla k jedinému lůžku v místnosti. Jednoduchým kouzlem si přivolala vozík se zdravotnickými potřebami, který v pokojích na tomhle oddělení patřil k základnímu vybavení. Zručnými, léty praxe vybroušenými pohyby postupně převázala všechny Seřiny rány. Většina jich byla téměř zacelená, přesto stále vypadaly čerstvě, což byla jen další zvláštnost na už tak dost záhadném případu. Závěr místních odborníků, o temných kletbách, které tyto rány údajně způsobili, rozhodně milný nebyl. Nečekala, že by objevila něco, co by zdejší personál přehlédl. Tady se prověřovala každá maličkosti, protože nikdo nemohl s jistotou říci, co bude později důležité. A Veron byl sice poměrně mladý, ale nezastával svou funkci pro nic za nic, byl jedním z nejlepších diagnostiků, jaké znala. To co ji zajímalo a co se jí také potvrdilo, by místní personál napadnout ani nemohlo. Podle toho co si pamatovala, mohla v celku přesně porovnat lokaci zranění u Sery a Severuse. Jejich totožnost už ji tolik nepřekvapila, vlastně to čekala. Teď však bylo nutné zjistit, jak se mohla zranění jednoho člověka přenést na jiného. Snad jí na to dá nějakou odpověď dopis od Albuse. Teď jí zdá se nezbývá než čekat.

Dopis dorazil ještě týž večer. Poppy se zrovna chystala jít si lehnout, když na okno jednoho ze sesterských pokojů, který jí Veron propůjčil, zaťukala spěšná sova.

Drahá Poppy,

vaše žádost mne velmi překvapila. Udělal jsem co bylo v mých silách a jak nejrychleji to šlo. To hlavní, co vás patrně bude nejvíce zajímat je, že Sera Jonsonová není dcerou Emeta a Joan Jonsonových. Slečna Jonsonová byla adoptována asi ve třech měsících. Z nějakého důvodu přené údaje chybí. Sociální pracovní, který mi tento údaj vyhledal, si to nedokázal vysvětlit, nicméně vyjádřil se v tom smyslu, že na to většinou naráží v případech, kdy si matka výslovně nepřála být dohledána. Současně s tím mi však řekl, že dohádatelná velmi často zůstala, jen ne tak snadno. Přislíbil mi, že se pokusí matku dohledat. Požádal jsem ho, aby veškeré své poznatky posílal rovnou k vám.

Co se ošetřovny týče, osobně jsem byl slečnu Grangerovou zkontrolovat. Je velmi houževnatá a s úkolem se srovnala obdivuhodně. Jen mám takový pocit, že vám za to není dvakrát vděčná.

...

Následující dny plynuli v celku klidně, jen s tím rozdílem, že už tu opět pobíhali Natálie a Andrew, Seřini osobní badyguardi. Poppy toho pro Seru moc udělat nemohla, o všechno bylo dobře postaráno. Přesto u ní držela stráž a nedočkavě očekával výsledky pátrání, které jí měli přijít. Doufala, že si ten hejhula z ministerstva pospíší.

...

Druhý den  jejího pobytu zde se chýlil ke konci a zprávy z ministerstva stále nikde. Zítra by se měla vrátit do Bradavic. Co měla, musí. Namůže nechat celou ošetřovnu v rukou byť šikovné, ale stále nezkušené studentky. Už tak jí asi slečna Grangerová moc nepoděkuje. Jenomže co mohla čekat? Po tom výstupu, co na ošetřovně ztropila po tom, co se probrala, jen aby věděla, jak na tom její profesor je? Rozhodně jej nemohla nechat v lepších rukách. Bylo evidentní, že té dívce na něm záleží....ačkoliv to po tom, co slyšela od jiných studentů, nebyla schopna pochopit. Ale, jak se říká, proti gustu...

Na nástěnných hodinách v sesterském pokoji právě odbíjelo půl sedmé, když se Poppy rozhodla jít Seru zkontrolovat. Přeci jen, když už je tady...

Vstoupila do pokoje a tiše za sebou zavřela dveře. Ani v nejmenším ji nepřekvapilo že u pacientky někdo sedí. Andrew tu byl takřka pečený vařený a nebýt Veronova a Nataliina občasného zásahu, bečel by se ani najíst, jen aby mohl být s ní.

„ehm...přišla jsem ji jen zkontrolovat...když dovolíte.“ Pronesla tlumeně. Andrew na židli úlekem téměř nadskočil. Evidentně by si jí ani nevšiml, kdyby se neozvala.

“Jo, jasně, pardon.“ Zakoktal a pomalu od lůžka poodstoupil. Pioppy se na nějak přívětivě usmála a za několik málo minut byla se svou prací hotová.

„V pořádku, teď vás tu zase nechám, ale nezapomeňte, co jste mi slíbil...musíte si také trochu odpočinout“  oslovila ho a pomalu se vydala ke dveřím.

„hmmm.“ Zamumlal nezřetelně a přistoupil k Seřině lůžku. Jen tak ze zvyku se ještě otočila do místnosti, aby zběžně zkontrolovala, že vše je jak má bít když zamrzla uprostřed pohybu.

Z ničeho nic se totiž Seřina ruka vymrštila a chytla Andrewa za ruku.

„Tebe znám.“ Zasípala namáhavě a opět se propadla do hlubin nevědomí.

Poslední komentáře
01.11.2009 18:47:39: těšit se můžeš...tenhle tejden tu bude...vím že vás zanedbávám, ale není možná, anatomie a genetika ...
29.10.2009 13:22:45: jo další kapča....už se těšim na dalšísmiley${1}
12.10.2009 16:02:05: mno ještě aby si tu nebyla první, když si se mohla uklikat aby sis přečetla pokráčko. Njn Albus...co...
12.10.2009 15:24:18: dočkalAsmiley${1}smiley${1}
 
Většina postav použitá v mých povídkách patří autorce J.K.Rowlingové. Netvořím si na ně žádné právo, nejedná-li se ovšem o mé vlastní postavy. Tento blog nebyl založen s účelem jakkoliv se obohatit...nanejvíš tak vědomostně, což u mě zrovna nehrozí. Případné porušení autorských práv či vaše nároky na nějakou z mých povídek, mi prosím sdělte. Po doložení pravdivosti vašeho tvrzení, svou případnou chybu napravím. Jsem taky jenom člověk, a jako taková se samozřejmě můžu dopustit chyby.