Severus Snape

HP - filmy, knihy... vlastní tvorba

Spojení magie

Nový příspěvek

Trochu moc kofeinu?

„Puf!“ rozlehlo se ztichlou místností. Její majitel se, ačkoliv byl zabrán ve své práci, nelekl. Za svá léta už zažil tolik věcí, že ho nějaké „puf“ rozhodně nemohlo rozhodit, zvlášť když ho více méně očekával. Pomalu se na svém místě za pracovním stolem napřímil a věnoval shovívavý pohled malé, velmi nervózní skřítce.

„Co se stalo, Ruby?“ zeptal se jí klidně ač uvnitř tak klidný rozhodně nebyl. Bylo jasné, že se na ošetřovně něco stalo a jediným tamním pacientem, byl v tuto chvíli Severus.

„Ruby pána nerada ruší, ale paní Hermiona říkala, že je to naléhavé. Ruby má vyřídit, že se pán profesor probral a promluvil. Ale teď už pán zase spí.“ Řekla skřítka a obezřetně se na muže před sebou dívala. Brumbál si úlevou vydechl. Čekal mnohem horší scénáře, i přesto však bylo nutné kontaktovat Poppy.

„Ruby, mohla by jsi se přemístit k madam Pomfreyové a říct jí to co si teď řekla mě?“ Skřítka začala horlivě přikyvovat až jí uši plácali přes obličej.  Nadšená z ředitelovy důvěry se okamžitě přenesla.

 

„Puf!“ se tentokráte nerozlehlo ztichlou místností, protože místnost rozhodně nebyla ztichlá. Poppy pobíhala po místnosti zabraná do diagnostických kouzel. Kolem ní se motal jeden mladý lékouzelník a dvě sestry. Ani jeden z nich nevypadal, že by měl čas řešit nenadálou přítomnost skřítka na pokoji.

„Madam Pomfreyová!“ zapištěl již potřetí mírně hysterický hlásek. Ruby totiž začínala pochybovat o splnitelnosti svého úkolu, když si jí tu za celou dobu nikdo nevšiml. Tím na sebe konečně upozornila. Poppy se letmo ohlédla přes rameno a bylo jí jasné, že je zle.

„Co se stalo v Bradavicích?“ zeptala se tak rázně až skřítka o krok ustoupila.

„Pán poslal Ruby, aby vyřídila, že paní Hermiona mu vzkazovala, že pán profesor se probral a promluvil. Ale teď už pán zase spí.“ Přednesla, celá pyšná na svůj výkon. Poppy se ohlédla na pacientku a na své spolupracovníky. Mohla si být jistá, že tu nic nespackají? Ten mladý lékouzelník nevypadal dvakrát jistě...

Měla ale štěstí, v tu chvíli se totiž ve dveřích objevil Veron, muž jak jinak než na správném místě. Mohla se tedy bez výčitek vydat do Bradavic. Za pár minut už vystupovala z krbu ve své pracovně.

„Slečno Grangerová! Co se stalo.“ Neztrácela čas zdvořilostními frázemi.

„Je to jen pár minut co se pan Profesor probral, ale po chvíli byl zase mimo sebe.“

„Prý promluvil. Co vám řekl?“

„Co?...ano co řekl. No chytl mě za ruku, když jsem zrovna končila s ošetřováním a řekl: “Tebe znám.“ Nic víc.“ Tak tohle bylo ještě divnější než si Poppy do teď byla schopná připustit. To co tu Severus před nedávnem předvedl bylo jako přes kopírák se Seřinou reakcí, přibližně ve stejném časovém horizontu. Začínala se až děsit toho, co by ten nekňuba z ministerstva mohl zjistit, ale už se toho dopisu nemohla dočkat. Kdyby v něm stálo to, na co ona už nějakou chvíli uvažovala...mohlo by to těm dvěma obrátit životy naruby.

„Slečno Grangerová, děkuji, že jste byla tak pohotová a okamžitě kontaktovala pana řiditele. Vypadá to však, že tu teď nebudu ještě chvilku potřeba, profesorův stav je opět stabilní, takže se ještě na pár hodin přemístím zpět, musím si něco vyřídit s panem ředitelem...a podobně. Buďte tak laskavá a ještě chvíli tu u pacienta setrvejte. Děkuji.“ Zavolala ještě mezi futry, to jak zacházela do své pracovny, aby se odletaxovala zpět do nemocnice.

„Co to mělo být?“ vydechla konsternovaně Hermiona, která se ani nenadála už tu stála opět sama. „Já tu ženskou snad přetrhnu!“

 

Brumbál věděl, že se k němu Poppy přemístí hned jak to bude jen trochu možné. Přesto si nervózně podupával nohou. Tenhle druh čekání bytostně nesnášel. Je to jako by jste čekali na ortel od popravčí čety.

„Tak jsem tady Albusi.“ Oznámila, celkem zbytečně, když vylezla z krbu. „Musíme si o něčem promluvit. Ta pacientka u svatého Munga...je to zvláštní případ. Mám v plánu jí nechat převézt k nám na ošetřovnu. Jsem si jistá, že jí tu dokážu poskytnout potřebnou péči. S vedoucím oddělení, kde momentálně leží to vyřídím sama, určitě nebude nic namítat. Tak to bychom měli. Takže já jdu zařizovat, zatím se měj, Albusi.“ Vychrlila ze sebe a natáhla se pro letax.

„Tak moment Poppy, co to má být? Mám takový pocit, že jsi to dnes přehnala z kofeinem.“ Řekl Brumbál, když se konečně dostal ke slovu. „Takže zaprvé, jak je Severusovi, za druhé, co je to za pacientku a konečně za třetí, proč ji chceš převézt sem k nám? Proč nemůže zůstat tam kde je?“ Poppy stáhla svou ruku od letaxu zpět a trocho zaskočená svým vlastním jednáním se šla posadit do křesla, které jí Brumbál gestem nabídl.

Severus je stabilizovaný, Sera Jonsonová je, jak už víš, přítelkyně mojí neteře a chci ji sem nechat převézt právě proto. A také proto, že ja tak zvláštní případ. Její příznaky se, na můj vkus až moc, podobají Severusovím, ačkoliv ona prokazatelně nebyla vystavena tlupě smrtijedů a vy-víte-komu. Navíc je tu něco, co pochopíte jen když ji uvidíte.“ Zakončila.

Teď Brumbál věděl vše co chtěl.

„Dobře, udělejte jak myslíte. Ale upozorňuji, že nebudu u vedení nemocnice žehlit žádné potíže. Rozumíme si.“

„Ale Albusi, jako bys mě neznal. Žádné potíže nebudou.“ Zasmála se Poppy a přešla ke krbu. Vyšlehly zelené plameny a byla ty-tam.

„V to doufám...ale docela o tom pochybuji.“ Zasmál se pro sebe bradavický ředitel a vrátil se ke své práci.

 

Poslední komentáře
01.01.2010 18:15:54: Pardon že jsem tu tak pozdě.....kapitolka nádherná a už se těšim na další
17.11.2009 21:58:18: teda,stdím se, nová kapča a já ji objevila tak pozděsmiley no jo hermm má z toho hlídání očividně rado...
 
Většina postav použitá v mých povídkách patří autorce J.K.Rowlingové. Netvořím si na ně žádné právo, nejedná-li se ovšem o mé vlastní postavy. Tento blog nebyl založen s účelem jakkoliv se obohatit...nanejvíš tak vědomostně, což u mě zrovna nehrozí. Případné porušení autorských práv či vaše nároky na nějakou z mých povídek, mi prosím sdělte. Po doložení pravdivosti vašeho tvrzení, svou případnou chybu napravím. Jsem taky jenom člověk, a jako taková se samozřejmě můžu dopustit chyby.