Severus Snape

HP - filmy, knihy... vlastní tvorba

Spojení magie

Nový příspěvek

Křivonožka ve sklepení

„Křivonožko! Křivonožko kde jsi. Či-čí pojď ke mně.“ Bylo už sice dávno po večerce, ale post primusky jí dával to privilegium pozdního vycházení. Samozřejmě že tohoto práva nevyužívala často, “není přeci o nic lepší než ostatní studenti“ ale dnes byla jiná situace.

Zkoušela si v pokoji nové kouzlo a nějakým způsobem jí nevyšlo. Místo toho aby se váza na jejím stolku zbarvila do indiga a naplnila čerstvými narcisy, podivně se zatřásla a proměnila se ve spršku střepů. Křivonožka se toho samozřejmě polekal, kdo by se mu taky divil, a utekl. Bylo by to jedno, kdyby byli doma, v doupěti nebo kdekoli jinde, Křivonožka by se uklidnil a pak by se vrátil, našel by k ní cestu, ale tady v Bradavicích je takové toulání po nočních chodbách hodně nebezpečné. ´Achjo, proč se Křivonožka tak rád schovává, zrovna ve sklepení, to skutečně nechápu. Zima, vlhko…a pak že jsou kočky pohodlná zvířata.´ „Křivonožko, no tak. Či-čí. Pojď honem!“ lákala kocoura k sobě, ale ten se ani neukázal. Už prošla téměř celé sklepení, zbývala už jen ta část, kde byla učebna lektvarů a kabinet profesora Snapea. Nechtěla na něj narazit, což bylo v téhle části hradu a v tuhle hodinu asi nejpravděpodobnější, protože poblíž kabinetu jsou jistě i jeho soukromé komnaty a vezmeme li v potaz jeho časté noční výlety po ztemnělém a ztichlém hradě, kterými jí Harrymu a Ronovi nejednou překazil plány, byl předpoklad že ho zde potká přibližně 74,82%. ´Sakra, já nejsem normální, proč přepočítávám pravděpodobnost že na Snapea narazím na procenta? Ron má asi pravdu, ta škola mi už vážně vlezla na mozek.´ Pokračovala v pátrání, pravda, chodbu kolem učebny lektvarů a Snapeova kabinetu doslova proletěla, ale jinak pečlivě prověřovala každý kout, kde by se její kocour mohl schovávat. Všechny smysly nastražené aby zaregistrovali i ten nejmenší šramot. Pomalu vycházela schody ze sklepení. Oddechla si. Přízemí je samozřejmě daleko příjemnější než rozsáhlí sklepní labyrint tonoucí ve tmě. Najednou kdesi za sebou uslyšela nějaký zvuk, jako když se něco svalí na zem. Otočila se a na okamžik zaváhala. „Hermiono, jsi primuska!“ křikla se a vyrazila směrem, kterým tušila původce zvuku. Zastavila se až na rohu jedné chodby. ´Sakra!´ pomyslela si. Zvuk ji zavedl do ke Snapeově kabinetu. S hůlkou připravenou k obraně či útoku, obezřetně vykoukla zpoza rohu. Něco tam bylo. Ne někdo tam byl. Poznala siluetu postavy, ležící zhrouceně na kamenné podlaze. Pomalý opatrným krokem vyrazila k postavě. Obklopovala ji jemná stříbrná aura, přes to Hermiona nepoznala kdo to je. Najednou zalapala po dechu. „Profesore!“ vykřikla zděšeně. Obezřetnost byla rázem ty tam, rozběhla se k němu a přímo u něj padla na kolena. „Profesore? Slyšíte mě? No tak, profesore!“ zděšením téměř křičela. „Profesore Snapee!“ položila mu ruce na ramena, chtíc jím zacloumat a probrat ho. Ruce však rychle zvedla, jeho nabyt byl mokrý, čímsi nasáklý. Obrátila ruce dlaněmi k sobě a to co spatřila její zděšení vyhnalo ještě o pár stupínků víš. Nejasná zář pochodní odhalovala na jejích ruku krev. „Bože.“ Vydechla a na zlomek vteřiny ztuhla, jí to ovšem připadalo jako by na své ruce hleděla celé věky. Obrátila pohled zpět k němu. Dýchal velmi mělce a s velkými obtížemi….bylo to jako y měl zpřelámaný celý hrudník. Hermiona se konečně vzpamatovala a popadla hůlku kterou položila vedle sebe. „Expecto patronum!“ vykřikla a z její hůlky vyběhla malá stříbrná vydra. „Najdi madam Pomfreyovou, rychle!“ Vydra se Hermioně mrštně protáhla kolem nohou a tryskem uháněla ze sklepení. Pomocí kouzla provizorně zastavila Snapeovi krvácení, ale věděla, že to není na dlouho. Není lékouzelnice ani ošetřovatelka. Teď jej musí dopravit na ošetřovnu. „Mobilicorpus.“ Zavelela. Snapeovo tělo se vzneslo a zůstalo viset asi stopu nad zemí. Nebylo to ideální řešení, ale jak jinak měla dopravit dospělého muže s provizorně zastaveným krvácením, zpřelámanými kostmi a kdo ví jakými vnitřním zraněními na ošetřovnu do druhého patra? Pomalu a soustředěně odlevitovala Snapea ke schodišti ze sklepení. Ale co teď, Snape se vznášel přibližně 30 centimetrů nad zemí, hlavou napřed do schodů nemůže, odplavilo by mu to všechnu krev do nohou a za to by jí asi moc nepoděkoval a nohama napřed to taky nejde, krev by se mu nahromadila v poraněných orgánech a Hermionou vytvořené provizorium proti krvácení by nemělo žádný účinek. „Vingadium leviosa.“  Snapeovo tělo se vzneslo asi do  třímetrové víšky. Harmiona tohle kouzlo nechtěla použít, mobilicorpus je v tomhle ohledu daleko bezpečnější, teď stačí aby zakopla nebo se jen něčeho lekla a její profesor letí k zemi ze tří metrů, což by v jeho stavu nebylo zrovna nejvhodnější. Zatím co, když se to stane s mobilicormus, bude se stále vznášet stopu nad zemí, jen se nebude pohybovat, protože samotný pohyb udává Hermionina hůlka. Jenže teď není zbytí. Buď takhle nebo vůbec. A on na ošetřovnu musel. Když vystoupali schodištěm do druhého patra, mohla se Hermiona už jen velmi těžko soustředit, další patro už by asi nezvládla. Severus se opět vznášel pouhou stopu nad zemí. Zhluboka se nadechla a vydechla. „No tak, Hermiono, zatni zuby, už to není daleko. To zvládneš. Musíš!“ pobízela samu sebe. Zvedla hůlku a směřovala Snapeovo tělo dál k ošetřovně. Tam už na ně čekala madam Pomfreyová. Vyslala na Snapea vlastní mobolicorpus, odlevitovala jej na lůžko a jala se jej ošetřovat. Hermiona se opřela o dveře a snažila se popadnout dech. Pohlédla na postarší ošetřovatelku, která měla plné ruce práce. Potřebovala někoho k ruce a tím někým teď mohla být jen Hermiona. Nejistě se dovrávorala ke skříňce s lektvary, vzala si jednu z malých lahviček s povzbuzujícím lektvarem a dopřála si jeden doušek. Otřela si čelo, nádech výdech. S nastupujícími účinky lektvaru se vydala na pomoc madam Pomferyové. Ta další dvě ruce s vděkem přijala. Ošetřování Snapea trvalo několik hodin. Měl mnohačetné fraktury po celém těle, nepočítaně vnitřních krvácení o těch povrchových ani nemluvě. Vlastě byl zázrak že ještě žil. Ten zázrak nesl jméno Hermiona Grangerová. Když Snapea stabilizovali, odběhla madam Pomfrayová do kanceláře a pomocí letaxu poslala zprávu profesoru Brumbálovy, který byl zrovna mimo školu a profesorce McGonagalové. Hermiona se opřela o zeď a svezla se po ní k zemi. Byla na konci svých sil. Asi na chvíli omdlela, protože najednou se nad ní skláněla madam Pomferyová a podávala jí nějaký lektvar. Patrně povzbuzující. Hermiona už ale jednu lahvičku vypila, takže na ni lektvar měl opačné účinky, místo aby se probrala, ji s definitivní platností dokonale uspal. Zůstala nehybně ležet na zemi vedle Snapeova lůžka a tiše a klidně oddechovala.

 

Poslední komentáře
15.10.2010 20:56:31: Zatím to vypadá dobře. Těším se na další kapču xD
 
Většina postav použitá v mých povídkách patří autorce J.K.Rowlingové. Netvořím si na ně žádné právo, nejedná-li se ovšem o mé vlastní postavy. Tento blog nebyl založen s účelem jakkoliv se obohatit...nanejvíš tak vědomostně, což u mě zrovna nehrozí. Případné porušení autorských práv či vaše nároky na nějakou z mých povídek, mi prosím sdělte. Po doložení pravdivosti vašeho tvrzení, svou případnou chybu napravím. Jsem taky jenom člověk, a jako taková se samozřejmě můžu dopustit chyby.