Severus Snape

HP - filmy, knihy... vlastní tvorba

Spojení magie

Nový příspěvek

Probuzení
Probrala se. Ztěžka odlepila víčka od sebe a zamžikala. Jasné bílé světlo, bílé zdi, bílé plenty a zástěny? Co to má znamenat? Kde to jsem? Mírně pohnula hlavou. „au…“ zakňučela. Cítila se jako po šestnáctihodinové směně v kamenolomu. „Dobré ráno slečno Grangerová.“  Pozdravila ji madam Pomfreyvá. „eee…jo…ano dobré ráno. Kolik je hodin? A co…co vlastně dělám na ošetřovně?“ Madam Pomfreyová nasadila profesionální úsměv. Je půl sedmé a odpověď na vaši druhou otázku vám dojde za pár okamžiků sama. To udělala ta nepřiměřená dávka povzbuzujícího lektvaru.“ Pronesla hlasem plným shovívavosti. ´Aha, to mě tedy uklidnilo. Ležím na ošetřovně a patrně sem se předávkovala povzbuzujícím lektvarem. Výborně Hermiono, jen tak dál a skončíš u cvokaře. No proč ne, aspoň si odpočinu, v krásné měkce polstrované místnůstce se slušivou svěrací kazajkou na sobě.´ Madam Pomfreyová poodešla a věnovala se své práci, zatím co Hermiona ležela na nemocničním lůžku pohroužená do svých myšlenek a snažila se přijít na to proč tu leží a proč ji bolí celé tělo od hlavy až po malíček na noze. Najednou to přišlo, jako blesk z čistého nebe se jí před očima odvíjel dej dnešní noci: Křivonožka, sklepení, ten podivný zvuk, profesor Snape na kamenné podlaze, její zakrvácené ruce, cesta na ošetřovnu, skříňka s lektvary, ošetřování jejího profesora. „Bože!“ vymrštila se do sedu na což její tělo nereagovalo dvakrát nadšeně, ale jí to bylo jedno. „profesor Snape! Kde je? Co je mu? Nejdřív Křivonožka, a…byl ve sklepení, musela sem… Kde je?“ zmateně křičela na ošetřovatelku přes půl ošetřovny. „Uklidněte se slečno Grangerová, jste v šoku, vše je v pořádku, uklidněte se.“ Tišila ji madam Pomfreyová, a při tom se ji snažila rukama usměrnit zpět na lůžko. „Ne, chci ho vidět. Kde je?“ Vytrhla se ošetřovatelce a běžela k lůžku v zadním rohu ošetřovny, které bylo od ostatních  odděleno vysokou bílou zástěnou. „Profesore? Profesore!“ volala jako smyslů zbavená, vběhla za zástěnu. „Profesore?“ řekla ale její hlas byl najednou bez jakéhokoliv náznaku důraznosti. Vyšla zpoza zástěny a snažila se to všechno rozdýchat. Celá tahle fraška na ní dolehla. Pomalu došla k ošetřovatelce. „Jak na tom je?“. „Měl mnohačetná vnitřní i povrchová krvácení a spousty zlomených kostí. Veškeré tržné rány jsme v noci společně odstranili, nyní už jen zbývá zhojit jizvy. Zlomené kosti jsou už také téměř v pořádku, ale zlomenin bylo velmi mnoho a proto proces regenerace trvá déle. Po této stránce byla léčba úspěšná, avšak jsou tu i jiné rány, které byly patrně způsobeny dlouhodobějším působení kletby cruciátus.“ Hermiona zalapala po dechu. „ Tyto následky bohužel nelze zvrátit přes noc a kdo v zda se mi je vůbec podaří odstranit. Momentálně je profesor Snape v komatu.“ Dokončila  referenci madam Pomfreyová. „A co bude teď?“ zeptala se Hermiona. „Budeme sledovat vývoj situace, podávat dostatek lektvarů hojení a proti bolesti a budeme doufat, že se z toho dostane. Lektvar na následky kletby kruciátu bohužel není znám.“ ´Jaká ironie, člověk, který se tenhle lektvar snaží najít a je tak blízko cíly že by stačilo jen natáhnout roku, tu teď leží a sám by jej potřeboval.´posteskla si v duchu. „A dál?“ „ Dál? Dál hlavně půjdete do svého pokoje a budete odpočívat, profesor Brumbál pak s vámi bude chtít zajisté hovořit.“ Ano, samozřejmě. Děkuji. Nashledanou.“ Řekla nepřítomně a otočila se k odchodu. „Slečno Grangerová!“ zavolala na ni ošetřovatelka, „hrad ještě bude prázdný, je brzo, radím vám aby jste se nikde nezdržovala a šla rovnou do svého pokoje. Dokonce týdne jste uvolněna z vyučování, radím vám aby jste se snažila to vše dospat. A hlavně, s nikým o tom co se dnes v noci stalo nemluvte. Je to výslovné přání profesora Brumbála.“ „Rozumím. Nashledanou.“ Nashledanou, slečno Grangerová. Ve svém pokoji se ani nezastavila, prošla jím rovnou do koupelny. Podívala se na sebe. Vypadala příšerně, vlasy rozcuchané, hábit od krve a kruhy pod očima. Obličej i ruce měla omyté, madam Pomfreyová očividně ženou na svém místě. Napustila si do vany horkou vodu, nalila do ní vonný olej pro klidný spánek a s úlevou se ponořila do vody. Když jí hlava začala pod tíhou únavy klesat a voda už neodvratně chladla, rozhodla se, že je čas vylézt ven a jít si lehnout. Zabalila si vlasy do ručníku, zachumlala se do voňavoučkého a měkkoučkého županu a vešla do pokoje. „Křivonožko. Ty jeden uličníku. Kde ses toulal?“ zeptala se kocoura, který se líně rozvaloval na její posteli. Vzala ho do náručí, zalezla s ním pod peřinu a jemně  ho drbala za ušima. „Víš ty vůbec, že si dnes v noci zachránil jednomu člověku život? Ty si takovej můj malej hrdina.“ Ještě chvíli ho drbala a hladila a pak už jí ztěžkla víčka a upadla do blahodárného spánku.

 

Poslední komentáře
12.04.2009 00:57:18: oki, jdu se na to vrhnoutsmiley${1}
11.04.2009 16:09:45: není zač píšeš fakt moc pěkně a docela bych bral tudle povídku " spojení magie" bylo by to super. ...
01.04.2009 22:53:08: to vyznělo jako bych si evči nevážila. evi tebe si vážim moc, podnítila si mě k psaní a to tim nejle...
01.04.2009 22:21:37: jaj tak to moc děkuju. jsem ani netušila že sem kromně evči někdo chodí...tak moc děkuju. já se samo...
 
Většina postav použitá v mých povídkách patří autorce J.K.Rowlingové. Netvořím si na ně žádné právo, nejedná-li se ovšem o mé vlastní postavy. Tento blog nebyl založen s účelem jakkoliv se obohatit...nanejvíš tak vědomostně, což u mě zrovna nehrozí. Případné porušení autorských práv či vaše nároky na nějakou z mých povídek, mi prosím sdělte. Po doložení pravdivosti vašeho tvrzení, svou případnou chybu napravím. Jsem taky jenom člověk, a jako taková se samozřejmě můžu dopustit chyby.