Severus Snape

HP - filmy, knihy... vlastní tvorba

Spojení magie

Nový příspěvek

Co se to děje?

„Héj chlape, ty ses teda poved.“ Zavolala tmavovláska na kolem jdoucího kluka a doprovodila to provokativním písknutím. Všichni, kdo s ní seděli na zahrádce místní restaurace, se okamžitě sesypaly smíchy.

„Co? Vždyť to byla pravda. Byl to pěknej kus.“ Pokrčila rameny na znamení, že nic špatného neudělala, a že prostě jenom řekla nahlas zřejmou pravdu.

„Jo, tak pěknej kus. Kdy už si konečně uvědomíš, že tě  tohle může přijít draho.“

„Ale, no tak, Natalie, jsou to jen slova, nic víc. Děláš, jako bych mu řekla, že má výraz slabuduchýho jehněte po operaci mozku, což by byla s největší pravděpodobností taky pravda.“

„Ach jo Sero. Až ty jednou dospěješ, to si všichni oddechneme. Ta tvoje prořízlá pusa tě přivede do neštěstí.“ Povzdechla si její kamarádka. Byla ráda, že jsou zase všichni spolu, celá parta zase pěkně pohromadě. Nechtěla, a ani neměla v úmyslu, to jakkoliv narušovat svým poučováním, nehledě na to, že už to od ní Sera slyšela snad milionkrát. A stejně si nedala říct, už je prostě taková. Co na srdci to na jazyku.

Když se slunce na západě nachýlilo a začalo pomalu, ale jistě klesat za obzor, rozhodli se vydat zpět na jejich pronajatou chatu. Každý podzim stejné místo, stejná chata, stejná doba a hlavně stejné osazenstvo už šest let. Ať měli cokoliv na práci, jakékoliv povinnosti, vždy to mohlo počkat. Prostě byli teď, tady a všichni pohromadě.

Když došli k chatě, posedali si ke krbu a bavili se. Tedy až na Seru.

„Sero? Je ti něco? Jsi hrozně bílá.“ Zajímal se Andrew. Už dobrou hodinku se cítila slabá a neuvěřitelně unavená. Cítila to na sobě, ale přece tu nebude fňukat nebo tak podobně. To rozhodně ne.

„Ne, jsem v pořádku, Anrewe. Je to jen únava, nic víc.“

„Vážně? Nemám, pro jistotu, zavolat lékouzelníka?“

„Ne Andrew. Je mi fajn, tečka. Prostě si jen potřebuju zdřímnout, jasné.“ Pronesla a svá slova zakončila svým rázně-malátným odchodem. Došla do svého pokoje a svalila se na postel. Nezvládla už se ani vyzout. Nemohla přijít na to, proč je najednou tak unavená. Vždyť za celí den neudělala téměř nic. Teď jí to ale do postele táhlo, jako k magnetu s opčným polém. Musela se pousmát při vzpomínce na Adrewa. Je tak roztomilý při vší té své péči o ni. S myšlenkou na něj se přetočila na bok a usnula.

 

Když jsme se vrátili do chaty, byla Sera hrozně divná. Sotva se vlekla. Bílá byla jako zelinka a tvářila se, že se co chvíli složí. Měl jsem o ni hrozný strach. Posedali jsme si ke krbu, jako každý večer tady, jen Sera se vlekla ke schodům do patra. Asi chtěla jít brzo spát. Šel jsem za ní, abych se zeptal jestli něco nepotřebuje, ale odbyla mě, že prý je jen unavená. To mě vyděsilo ještě víc. Kam až moje paměť sahala, Sera nikdy neřekla, že je unavená. Vždycky se tváří, jako že je nezničitelná, jen aby ukázala, že se o sebe postará. “Hlavně neukázat žádnou slabost“ to bylo její moto.Chtěl jsem jí zavolat lékouzelníka, ale zásadně ho odmítla. No jo, asi už sem moc přecitlivělý. Šel jsem si tedy sednout zpět k ostatním a provázel ji očima dokud nevyšla do poschodí a neztratila se mi z dohledu. Uklidnil jsem se  však teprve, když jsem zaslechl jak za ní zaklapli dveře.

Večer plynul pomalu. Bavili jsme se o tom co je nového v našich životech i o tom co zůstalo při starém. Prostě běžné tlachání kamarádů co se dlouho neviděli. Noc pokročila a všichni se pomalu začali vytrácet do svých pokojů. U krbu jsme už zůstali jen já a Natalie.

„Mohli by jsme ji jít zkontrolovat. Jen pro jistotu.“ Pronesla po chvíli polohlasem, jako by tu myšlenku pustila volně do prostoru, nikomu neurčenou. Nic jsem na to neřekl. Jen jsem přikývl a zamířil ke schodům do patra. Ani jsem se nenadál a byla vedle mě. Nikdy jsme si neměli moc co říct, ale Sera byla ten element, který nás spojoval.

Seřiny dveře byly zavřené, ale ne zamčené. Už to bylo zvláštní. Sera vždycky zamyká! Nat zaklepala. Žádná odezva zevnitř. Nastevřel jsem dveře a nakoukl dovnitř. To co jsem uviděl si z paměti nikdy nevymažu. Ležela na podlaze, podivně zkroucená, tvář staženou v bolestné grimase. Celé její tělo pokrývala stříbrná zář, která jí očividně ubírala spoustu sil. Jako ve snu jsme se k ní rozběhli. Sotva slyšitelně něco šeptala. Podepřel jsem jí hlavu a snažil se přijít na význam jejích slov.

 

„Libera mentis et cordis, corpus cavere.

Spes in dolor mors est.

Mors portae est, porto ad amicus, in patria, ubi finis principium est.“

 

Děsilo mě to. Merline, chtěl jsem jí nějak pomoct, ale jak? Když se konečně trochu utišila, křikl jsem na Natalii: „Nat, utíkej rychle pro lék…“ Sera najednou přerušila moje slova.

„…bys chtěl jít?“

„Nikam nejdu, Sero. Jsem u tebe. Bude to dobré.“ Uklidňoval jsem ji, i když jsem tím spíš uklidňoval sám sebe. Pochyboval jsem, že mě vůbec vnímá. Z její ho nitra se uvolnil nějaký temný impuls, který mě i Nat přitlačil k podlaze. Zděšeně jsme se po sobě podívali, což ale nemělo dlouhého trvání. Seřino tělo se vzneslo několik stop nad zem a temný impuls nahradila ostrá, bodavá, bílá záře. Odvrátil jsem hlavu a reflexivně si zakryl oči. Záře byla tak silná, že jsem si myslel, že mě dočista oslepila. Tak rychle jak záře přišla, také odešla. Sera teď ležela v bezvědomí na podlaze a sotva dýchala.

Poslední komentáře
16.04.2009 09:15:13: Ahoj, tak to jo :) Už se moc těším na další kapitoly a přeju hodně tvůrčí fantazie. Měj se :)...
15.04.2009 22:13:04: čauky Evčo, ráda tě tu vidím...mno myslim, že ti ta spojitost dojde v další kapitolce...nebo spíš v ...
15.04.2009 08:20:35: Ahoj, přiznám se upřímně, že skáču radostí :) Jsem ráda, že jsi se opět vrhla na publikování svého s...
14.04.2009 23:12:56: No, asi taky předám odkaz dalším lidem... zatím jsem narazila na pár zajímavých myšlenek a uvidím, j...
 
Většina postav použitá v mých povídkách patří autorce J.K.Rowlingové. Netvořím si na ně žádné právo, nejedná-li se ovšem o mé vlastní postavy. Tento blog nebyl založen s účelem jakkoliv se obohatit...nanejvíš tak vědomostně, což u mě zrovna nehrozí. Případné porušení autorských práv či vaše nároky na nějakou z mých povídek, mi prosím sdělte. Po doložení pravdivosti vašeho tvrzení, svou případnou chybu napravím. Jsem taky jenom člověk, a jako taková se samozřejmě můžu dopustit chyby.