Severus Snape

HP - filmy, knihy... vlastní tvorba

Spojení magie

Nový příspěvek

Záhadná choroba

Od té události na chatě uběhly už téměř dva dny a mi stále nic nevěděli. Seděla jsme s Andrewem v čekárně v nemocnici u svatého Munga a čekala na lékouzelníka. Seřiným pokojem se už mihlo mnoho bílých hábitů, sestřičky tu držely nepřetržitou stráž, ale ani jednu z těch chytrých hlav nenapadlo, že bychom rádi věděli, co Seře vlastně je, kdy se probere a jestli se vůbec probere. Za celou dobu se ještě ani nepohnula, neprobudila se. Byla ve stavu podobném komatu a její tělo pokrývaly malé jizvičky, jako po nějaké černé kletbě, ale to jsem si mohla jen domýšlet. Lékouzelníci mlčeli.

„Možná bych mohla zavolat tetičce.“ Řekla jsem Andrewovi, když už mě definitivně opustila trpělivost.

„Tetičku?“ zeptal se nechápavě. „V čem by nám tu pomohla tvoje tetička? Místo dvou nervózních bláznů tu budou tři. Skvělý nápad, skutečně výborný.“ Vyštěkl na mě.

„Hmmm, pěkně děkuju Andrewe. Možná by ti občas neškodilo, kdyby si poslouchal, co ti kdo říká.“ Odsekla jsem mu. Ten jeho přístup mě doháněl k nepříčetnosti.

„Aha! A já jako snad neposlouchám?“

„Očividně ne, když se do mě pustíš za to, že chci zjistit, jak na tom Sera je.“

„A jak se, prosím tě, snažíš? Přivedeš sem svoje bláznivý příbuzný a rázem bude všechno jako v pohádce?“ zařval na mě.

„Andrewe!“ okřikla jsem ho na oplátku.

„Pššt! Tady jste v nemocnici, pořvávat na sebe můžete někde jinde!“ zchladila nás kolem procházející sestřička. Omluvně jsem se na ni podívala a ztlumila hlas.

„Poppy je vystudovaná ošetřovatelka. Dlouhá léta pracuje v Bradavicích. A garantuju ti, že zná víc, než kterýkoliv místní lékouzelník.“ Andrew nasadil svůj typický telecí výraz a okamžitě mu sklaplo.

„A jen tak mimochodem, ne že by to něco dokazovalo, ale říkala jsem ti to už nejmíň šestkrát. Ovšem ty samozřejmě posloucháš, co ti kdo říká, že?.“ Měla jsem chuť ho za ten cholerický výstup pěkně setřít. Bohužel mi ho bylo až příliš líto. On Seru vážně miluje.

Od téhle chvíle už nic nenamítal, a tak jsem se ze vstupní haly přenesla domů, abych si mohla s tetičkou v klidu promluvit přes letaxovou síť.

„Poppy? Poppy jsi tu? Haló!“ zavolala jsem do prázdné místnosti. Nemusela jsem čekat dlouho a už se do kanceláře vhrnula tetička se širokým úsměvem na tváři.

„Natálie, holčičko. Jak ráda tě vidím. Jak se máš?“

„Ahoj tetičko, děkuju, mám se celkem fajn.“

„Copak tě sem přivádí?“

„Něco bych od tebe potřebovala. Vím, že máš spoustu práce, tady v Bradavicích, ale jde o moji kamarádku Seru. Pamatuješ si ji?“ zahrnula jsem ji slovy, aby mě náhodou neodmítla dříve než zjistí, o co přesně jde.

„Sera říkáš? Nevím. Jméno mi sice je povědomé, ale nemám pocit, že bych se s ní někdy setkala. Nabyla to tvoje spolužačka? Stalo se jí snad něco?“

„Ano.“ Povzdechla jsem si a vypověděla jí, co se všechno se událo i to co jsem věděla o jejím stavu. Tiše mě poslouchala a dala si na čas s odpovědí.

„To je zvláštní případ. U svatého Munga se o ni určitě dobře postarají.“

„O tom nepochybuji, Poppy. Já tě, ale chtěla poprosit, jestli by ses na ni nemohla podívat ty.“

„To nejde, Natalie. Tvoje kamarádka je v těch nejlepších rukou, nehledě na to, že tu teď mám jednoho pacienta v ne moc dobrém stavu, který potřebuje neustálou péči.“

„Jen jsem chtěla vědět, jak na tom vlastně je. Máme o ni všichni velkou starost a nikdo v nemocnici nám není schopen nebo nechce nic sdělit.“

„Prostě to nejde. Mám tu svého pacienta a o něj se tu, krom mě, nikdo nepostará. S tímhle ti teď bohužel nepomůžu.“

„Dobře. Chápu to. I přes to děkuju.“ Poděkovala jsem jí alespoň za to, že mě vyslechla. Rozloučili jsme se a Popy se vrátila na ošetřovnu, zkontrolovat svého pacienta. Než mě opět pohltily zelené plameny zaslechla jsem ještě, jak na někoho z části udiveně a z části rozčileně volá.

„Slečno Grangerová! Co si myslíte, že děláte!“

Víc už jsem nepostřehla. Jen co jsem vystoupila z krbu, přemístila jsem se zpět do nemocnice.

Poslední komentáře
19.04.2009 10:01:15: taky už se těšim na dalčí kapču..začíná se to rozjíždětsmiley${1}
17.04.2009 17:16:54: Moc pěkná kapitolka! A děj už začínám pomalu chápat smiley${1} Jen tak dál smiley${1}
 
Většina postav použitá v mých povídkách patří autorce J.K.Rowlingové. Netvořím si na ně žádné právo, nejedná-li se ovšem o mé vlastní postavy. Tento blog nebyl založen s účelem jakkoliv se obohatit...nanejvíš tak vědomostně, což u mě zrovna nehrozí. Případné porušení autorských práv či vaše nároky na nějakou z mých povídek, mi prosím sdělte. Po doložení pravdivosti vašeho tvrzení, svou případnou chybu napravím. Jsem taky jenom člověk, a jako taková se samozřejmě můžu dopustit chyby.