Severus Snape

HP - filmy, knihy... vlastní tvorba

Spojení magie

Nový příspěvek

Mám vás na krku

Vzbudilo ji Křivonožkovo zuřivé zamňoukání. Chudák, ležel tu s ní celou noc a ona se teď jen tak otočí na bok a shodí ho z postele. Zvedla se na lokti a omluvně se na něj podívala.

„Promiň, kocourku.“

Rezignovaně vstala z postele. Byla nevyspalá, ale věděla, že už by neusnula. Otevřela okno a pustila do místnosti chladný podzimní vzduch. Venku na plno propuklo babí léto a ranní slunce se příjemně opíralo do všeho, nač jeho paprsky dopadly. Tyhle dva dny byly vážně hodně náročné. Člověk hledá ztraceného kocoura a najde polomrtvého profesora. No není to ironie?

Povzdechla si. Asi by měla zajít na ošetřovnu. Pochybovala, že by ji madam Pomfreyová pustila až k profesorovi, ale alespoň by jí mohla prozradit, jak na tom je.

Převlékla se, podrbala Křivonožku za uchem a s omluvou, že ho dnes nakrmí domácí skřítci, se vydala na ošetřovnu.

Ošetřovna byla zcela prázdná, až na jediné lůžko na druhém konci místnosti. Rozhlédla se kolem jestli nezahlédne bílou zástěru místní ošetřovatelky. Měla by jít přímo za ní, stoprocentně bude ve své kanceláři, ale určitě jí nebude chtít nic sdělit. Co kdyby se přesvědčila sama? Nikdo o tom nemusí vědět.

Potichu, jako myška, se vydala řadami prázdných lůžek až k tomu nejvzdálenějšímu. Kolem byl stále zatažený bílý závěs. Patrně kvůli náhodným návštěvníkům. Potichu závěs odtáhla, aby kroužky na kovové garnyži nezacinkaly a protáhla se za něj. Profesor Snape ležel naprosto nehybně. Hruď se mu zvedala jen nepatrně, jako by na něm leželo těžké závaží. Pokožku měl bledší než obvykle, byl téměř průhledný. Kam až dohlédla, pokrývali jeho tělo jizvy, pozůstatky černých kleteb. Ze všech těch jizev  vyčnívala jedna, po tržné ráně, která se táhla přes celý levý bok. Celá rána byla pokryta léčivou mastí, ale i ona z laického pohledu věděla, že tahle jizva zůstane viditelná navždy.

„Slečno Grangerová.“ Vyrušil ji hlas přísné ošetřovatelky.

„Co si myslíte, že děláte? Tady nemáte co dělat.“ Hermionino srdce se rozbušilo, jako by byla přistižena při loupeži a ne u pacienta, kterého sem ještě ke všemu sama dopravila.

„Já, já jsem tu jen…jen jsem se přišla podívat…eee…zeptat se, jak se panu profesorovy daří. Jak na tom vlastně je?“ Vysoukala ze sebe, sama se sebou spokojena. Normálně by ze sebe v téhle situaci nic tak smysluplného nevypravila. Ošetřovatelka si ji podezřívavě měřila od hlavy k patě, velmi, velmi přísným pohledem. Už se nadechovala, aby Hermioně odpověděla, že jí po tom nic není, a že dokud tu bude ona ošetřovatelkou, bude se tu zachovávat lékouzelnické tajemství, když si všimla dívčina výrazu, ze kterého čišel skutečný zájem a obavy o zdravý jejího pacienta.

„Slečno Grangerová, jistě sama uznáte, že na tyto informace nemáte žádné právo, nehledě na to, že pan profesor by jistě nebyl moc nadšen, kdybych vám něco sdělila.“ Řekla mnohem přívětivěji něž Hermiona čekala. Vlastně to bylo hodně přívětivé.

„Jistě, máte pravdu. Nemohu zasahovat do profesorova soukromí. Chápu.“ Odvětila tiše a měla se k odchodu.

„Avšak, konec konců, to vám vděčí za to, že vůbec ještě nějaké soukromí má a že ještě dýchá. Proto udělám výjimku.“ Hermiona byla v šoku, tohle bylo poprvé, kdy viděla, že by madam Pomfreyová slevila ze svých zásad. Vyslechla vše co jí ošetřovatelka sdělila, ale v celku se nedozvěděla nic, co by nepoznala sama pouhým laickým pohledem. Spousta ran, spousta jizev,…velká ztráta krve a bezvědomí, bez jakýchkoli náznaků, že by se měl pacient probrat.

Madam Pomfreyová ji nechala ještě chvilku u Snapeova lůžka. Snad, že Hermiona vypadala jejími slovy tak znepokojená nebo si jen potřebovala pro něco dojít do kabinetu. Když se ale po chvilce přihnala zpět, zběsile rozhazovala rukama kolem sebe, jak se snažila cosi Hermioně vysvětlit. Nakonec z ní vypadla jasná a stručná prosba. I když prosba není to správné slovo.

„Slečno Grangerová, musím nutně odjet. Moje neteř mě požádala o jistou laskavost a já ji odmítla. Ale teď vidím, že mohu v klidu odjet, protože vy se o našeho pacienta jistě ráda postaráte, a to více než dobře. Tím jsem si jistá.“

„Ale já, přece nejsem…“ Madam Pofreyová ji ani nenechala domluvit.

„Vy jste naprosto způsobilá se o něj postarat.“ Hermiona na ni hleděla naprosto zmateně a vytřeštěně. ´Ona si snad opravdu myslí, že bych se o něj mohla postarat? Zbláznila se?´

„Kdyby se něco stalo, kdyby jste mě potřebovala, profesor Brumbál ví, kde mě hledat. Vrátím se asi tak za tři dny. Neměli by nastat žádné komplikace. A vy se alespoň dozvíte, jak přesně na tom váš profesor je, jak bylo vaším přáním, nemýlím-li se. Potřebné lektvary i s dávkováním jsem nechala na stole ve své pracovně. Jsem si jistá, že to zvládnete. Na shledanou.“ Vychrlila na ni proud informací a rázem byla ty tam. Když si to Hermiona uvědomila, otočila se ke Snapeovi a tiše promluvila:

„Merline. A mám vás na krku pane profesore. Doufám, že vám nic nebude…už kvůli vám.“

Poslední komentáře
03.05.2009 15:57:34: možná ti skazim radost, ale ono se to asi vyvine trošku jinak...ve smyslu, že tohle bude asi to posl...
03.05.2009 10:26:20: nádherná kapča ....už se těšim až to zjistí severus ten bude mít radost...ikdyž hemiona asi taky nes...
02.05.2009 10:59:52: jen se klidně opakuj...dělá mi to moc dobře...:-D Ne, moc děkuju chvála vždycky potěší...
02.05.2009 10:32:50: Teda... Ta Hermiona má ale štěstí co? Myslím samozřejmě z našeho pohledu smiley Už si připadám hloupě...
 
Většina postav použitá v mých povídkách patří autorce J.K.Rowlingové. Netvořím si na ně žádné právo, nejedná-li se ovšem o mé vlastní postavy. Tento blog nebyl založen s účelem jakkoliv se obohatit...nanejvíš tak vědomostně, což u mě zrovna nehrozí. Případné porušení autorských práv či vaše nároky na nějakou z mých povídek, mi prosím sdělte. Po doložení pravdivosti vašeho tvrzení, svou případnou chybu napravím. Jsem taky jenom člověk, a jako taková se samozřejmě můžu dopustit chyby.