Severus Snape

HP - filmy, knihy... vlastní tvorba

Spojení magie

Nový příspěvek

Pacientčin stav

Sotva domluvila se slečnou Grangerovou, otočila se na podpatku a uháněla ke krbu, kde ji záhy pohltily plameny. Nemocnici u svatého Munga znala jako své boty. Jedno poschodí za druhým, místnost po místnosti, jakož i téměř všechen personál. Ona znala je a oni ji. Madam Pomfreyová budila respekt i v učených lékouzelnících. Moc dobře věděli, že v případech, které mají Bradavice téměř na denním pořádku, nejde vždy jen o ubohá vykloubená ramena, zlomeniny nebo nanejvýš nějaké to banální krváceníčko. To že Brumbál bojuje proti tomu-jehož-jméno-nesmí-vyslovit věděla celá kouzelnická společnost a přítomnost Harryho Pottera na hradě, studentům na bezpečí rozhodně nepřidala. Dokonce se šuškalo, že prý existuje jakýsi spolek, vedený Abusem Brumbálem, který potírá řádění smrtijedů. Bylo víc než jasné, že tahle žena zachraňuje životy častěji než leckterý lékouzelník.

Okamžitě zamířila za vrchním lékouzelníkem. Pokud měla někde začít, tak právě tady. Veron byl jejím přítel už nějakou tu dobu, vlastně už z dob jeho školních let v Bradavicích. Tenkrát ho vysekala z jednoho dost velkého průšvihu, ale stejně by to na něj nerada vytahovala. Dnes  to byl zdejší odborník přes zvláštní případy. Všechno s přívlastkem idiopatické, končilo z pravidla na jeho oddělení. Zaklepala na dveře jeho kanceláře a počkala na vyzvání. Přeci jen od něj něco potřebovala, tak se tam nemohla vhrnout jako velká voda.

„Vstupte.“ Ozvalo se zevnitř. Otevřela dveře a rychle vstoupila.

„Poppy! To je ale milé překvapení. Co vás přivádí až sem ke mně?“ Zahltil ji slovy už ve dveřích.

„Dobré ráno, Verone.“ Usmála se na něj a nasadila lehce žertovný tón. „Ale znáš to, jdu náhodou kolem, a tak…“

„…a tak jste si řekla, že zaskočíte za vedoucím jistého oddělení, na kterém se teď prakticky denně vyskytuje vaše neteř. Nemám pravdu?“ dopověděl za ni a hlasitě se tomu zasmál.

„Přesně do černého, jako vždy.“ Zasmála se Poppy, po chvíli ale zvážněla a nasadila profesionální výraz, který jasně říkal: „Žerty stranou, přejděme k věci.“ Usadili se proti sobě a Poppy stručně shrnula, proč tu vlastně je.

„Sera Downiová. Ano, to je opravdu oříšek. Přijali jsme ji asi před dvěma dny ve velmi vážném stavu. Její poranění byla magického původu a nemyslím tím jen to, že byla způsobena temnými kletbami včetně zakázané kletby Cruciátus, ale i to za jakých podmínek vznikla. Ta dívka byla se svými přáteli na rekreační chatě, což je myslím ten důvod, proč tu v jednou kuse narážím na vaši neteř. V chatě nedošlo k žádnému jinému zranění, nikdo z jejích přátel neslyšel nic zvláštního, takže k napadení patrně nedošlo, ačkoliv v dnešní době to nemůžeme úplně vyloučit. Její přátelé nám sdělili, že už večer byla slečna Downiová velmi bledá a podle jejích slov unavená. Bylo nám však také zdůrazněno, že slečna Downiová nemá zrovna ve zvyku si stěžovat nebo, nedej Merlin, vyhledat v čas odbornou péči lékouzelníka. Svatá Morgano, takovéhle typy mám nejradši! K lékouzelníkovi jdou až když je tam někdo dotlačí násilím.“ Rozčiloval se Veron. Tohle Poppy naprosto chápala. Také má v Bradavicích jednoho takového experta, který se na ošetřovnu dostaví buď ve více než jednom kuse nebo je k ní dopraven na nosítkách s masivní ztrátou krve a se smrtí na jazyku.

„Odebrala se tedy do své ložnice.“ Pokračoval Veron. „O pár hodin později její přátele napadlo ji zkontrolovat.  Pacientku našli ve zhroucené poloze na zemi se silnými bolestmi. Tělo prý pokrývala cituji: stříbrná zář, která jí očividně ubírala spoustu sil. V mdlobách odříkávala jakousi formuli, kterou se jejím přátelům nepodařilo úspěšně zrekonstruovat. Po odříkání toho textu se na okamžik zklidnila. Poté vyšel z jejího nitra silný temný impuls cituji: který nás přikoval k podlaze. Pak se Seřino tělo vzneslo několik stop nad zem a temný impuls nahradila ostrá, bodavá, bílá záře, když pak záře skončila ležela Sera na zemi a sotva dýchala.“

Madam Pomfreyová jen mírně přikyvovala a porovnávala vše co jí Veron říkal s tím, co jí řekla Natálie.

„Jak je na tom pacientka teď?“

„Slečna Downiová je stále v bezvědomí. Všechna magická poranění a otevřené rány jsou více méně zhojeny, ale bohužel jí zůstane nemálo jizev. Vykazuje také příznaky velké ztráty krve, ačkoliv jí na místě mnoho nebylo. Podle kolegů z výjezdovky nebylo na místě více než 300 mililitrů krve. Každopádně ji zásobíme dokrvovacími lektvary, protože ať už je pravda kde chce, pacientce to pomáhá. Největším problémem je pro nás v tuto chvíli bezvědomí. Momentálně netušíme co přesně jej vyvolalo a pacientka nevykazuje sebemenší náznaky toho, že by se měla probrat.“ Shrnul to Veron. Poppy si ještě chvíli srovnávala získané informace než promluvila.

„No Verone, myslím, že teď mi nezbývá nic jiného, než se na slečnu Downiovou zajít podívat osobně. Každopádně nevím o nikom, kdo by na tvé oddělení patřil více než ona.“

„Jsem prostě třída a všichni to tu vědí.“ Pochválil se Veron.

„A nebo si prostě ten trouba, co mu můžou kohokoliv šoupnout, když si nevědí rady. A ty jim za to ještě rád poděkuješ.“ Zasmála se Poppy a vykročila ke dveřím.

Žádné komentáře
 
Většina postav použitá v mých povídkách patří autorce J.K.Rowlingové. Netvořím si na ně žádné právo, nejedná-li se ovšem o mé vlastní postavy. Tento blog nebyl založen s účelem jakkoliv se obohatit...nanejvíš tak vědomostně, což u mě zrovna nehrozí. Případné porušení autorských práv či vaše nároky na nějakou z mých povídek, mi prosím sdělte. Po doložení pravdivosti vašeho tvrzení, svou případnou chybu napravím. Jsem taky jenom člověk, a jako taková se samozřejmě můžu dopustit chyby.