Severus Snape

HP - filmy, knihy... vlastní tvorba

Spojení magie

Nový příspěvek

Na samotce s netopýrem

„Ne, tohle jsme si s madam Pomfreyovou nedomluvili. Už to, že mě tu nechala samotnou s jejím pacientem…co s pacientem, se Snapeem! Jestli mě ten člověk doteď nenáviděl, jak to bude vypadat, až se dozví kdo se o něj staral a…ehm, ehm…kde všude mu ta dotyčná osoba byla nucena natírat rány léčivou mastí. Merline, on mě zabije. Už teď jsem mrtvá. Pozor, přichází mrtvý muž!...teda žena. I když Snapeovi už to bude patrně jedno, koho to vraždí. V tomhle případě asi nebude praktikovat žádné úlevy pro něžnější pohlaví. Ach jo, měla jsem v klidu nakrmit Křivonožku a nechat toho chlapa na pokoji. Ta baba mi to teda dala pěkně sežrat.“ vrčela Hermiona, když se probírala instrukcemi madam Pomfreyové a tím obrovským množstvím lektvarů a různých lahviček, krabiček a dóziček, které jí tady nechala.

„Jsem si jistá, že vy to zvládnete.“ Napodobila její hlas. „To určitě. Jestli se mu něco stane, jsem namydlená. Budou mě sice zbožňovat a opěvovat hned tři koleje najednou, ale jedna kolej mě bude ze srdce nenávidět. A u nenávidění rozhodně nezůstane. Jasně…jestli se dožiju zkoušek OVCE, kam se na mě hrabe Voldemort.“ Zoufale složila hlavu do dlaní a snažila se uklidnit.

„No tak, Hermiono. Proč by se mu mělo něco stát? Všechno bude v pořádku. Hezky se drž instrukcí a budeš z obliga. Tak co máme jako první bod? A tady. V deset hodin převázat ránu na boku a podat dokrvovací lektvar. Dobře…to půjde. Takže, kolik je vlastně hodin? Půl deváté. Hmm to mám ještě čas. Spoustu času. Co tu jako mám dělat? To se nesmím z ošetřovny ani pohnout nebo co? Třeba bych si mohla odběhnout do Velké síně na snídani...“ z polohlasného uvažování ji vyrušilo tlumené prásk, které jí ovšem odpovědělo na všechny otázky.

„Ruby přinesl slečně snídani. Ruby dostal nařízeno přinést slečně, co bude potřebovat.“ Zaskřehotal skřítek s velkýma upřímnýma očima a plandavýma ušima ve stylu plácaček na mouchy, které se mu houpali podél hlavy, jak sebou skřítek při mluvení kýval.

„Kdo ti to nařídil, Ruby? Kdo tě za mnou poslal?“ vyptávala se Hermiona, jen aby se ujistila. Byla si jistá, že to na ní ušila madam Pomfreyová.

„Pán. Říkal, že za slečnou přijde. Že si se slečnou potřebuje promluvit. Slečna prý nemá nikam odcházet, o všechno se má postarat Ruby.“ Dmul se skřítek pýchou.

„Cože? Pán? Jaký pán. Kdo ti to pověděl.“

„Pán brzy přijde vše slečně vysvětlit. Teď musí Ruby jít. Kdyby slečna cokoliv potřebovala, stačí Rubyho zavolat.“ Řekl skřítek, poklonil se a byl ten tam.

„Pán brzy přijde“ zopakovala tiše. Posadila se ke stolu, kde ji skřítek nechal snídani. Vzala si topinku a nepřítomně ji přetírala s máslem. V hlavě si přehrávala celý rozhovor se skřítkem.

„Takže mě tu nechal zavřít sám Brumbál.“ Zavrčela po chvíli. „No výborně, hlavně ať už rychle přijde. Už dva dny jsem nemluvila s Harrym, Ronem ani s Ginny. Nesměla sem, dokud si se mnou nepromluví ředitel. Za chvíli ale přijde a dá věci do pořádku…tedy relativního pořádku.“ Ušklíbla se, když si vzpomněla na osobu ve vedlejší místnosti.

Domnívala se, že termín “brzy“ znamená opravdu brzy. Jenže v podání profesora Brumbála to mohlo znamenat i věčnost. Vždyť co je to pár hodin pro takového kouzelníka. Ručičky na hodinách se rytmicky posouvali kupředu doprovázené nervy drásajícím zvukem: tik - tak - tik - tak…

Hermiona se už po několikáté znuděně zadívala jejich směrem, aby však tentokrát zjistila to, čeho se momentálně děsila nejvíc.

Hodiny odbili deset hodin.

Se zmučeným zakňučením se zvedla popadla vše potřebné a vydala se vstříc budoucí smrti…převázat profesoru Snapeovi ránu na boku. Při chůzi jí probleskl hlavou děsivý scénář. Zrovna když se bude shýbat nad profesorem Snapeem někdo přijde na ošetřovnu, uvidí jí a udělá z toho samozřejmě obrovské halo po celé škole. To je přesně to po čem teď toužila, po “publicitě“. Po tom aby si na ni všichni ukazovali a nedej Merlin aby si mysleli, že se Snapeem něco má. Né, že by vypadal vyloženě špatně...zapřemýšlela při pohledu na něj.

„Hermiono Grangerová!“ okřikla se v duchu. „Na co to sakra myslíš?!“

Zatřepala hlavou aby se zbavila těch příšerných představ a pustila se do práce. Zrovna když se skláněla, aby si lépe prohlédla ránu na boku a mohla ji po okrajích natřít bylinným sérem pro rychlé zacelování, zaslechla zvuk, při němž jí z nepochopitelných důvodů naskočilo jediné: klika cvakla, dvéře letí, táta vchází do dveří.

 

Poslední komentáře
14.06.2009 13:26:18: To ti neprozradím..ale mno uvidíme...Možná přijde i kouzelník. :-D A děkuju za pochvalu
12.06.2009 17:07:12: To jsem teda zvědavá, jestli tím nečekaným návštěvníkem bude opravdu Brumbál nebo že by snad někdo j...
 
Většina postav použitá v mých povídkách patří autorce J.K.Rowlingové. Netvořím si na ně žádné právo, nejedná-li se ovšem o mé vlastní postavy. Tento blog nebyl založen s účelem jakkoliv se obohatit...nanejvíš tak vědomostně, což u mě zrovna nehrozí. Případné porušení autorských práv či vaše nároky na nějakou z mých povídek, mi prosím sdělte. Po doložení pravdivosti vašeho tvrzení, svou případnou chybu napravím. Jsem taky jenom člověk, a jako taková se samozřejmě můžu dopustit chyby.