Severus Snape

HP - filmy, knihy... vlastní tvorba

Spojení magie

Nový příspěvek

Ťuk - ťuk, kdo tam?

Později ještě mnohokrát přemýšlela, proč ji v tuhle chvíli napadla zrovna tahle věta. Asi, že jim tuhle baladu doslova bušili do hlavy v mudlovské škole, ale o tom přemýšlela až zpětně. Ve chvíli kdy se se známým vrznutím otevřeli dveře, zůstala stát jako přimražená. Nebyla schopná se pohnout, natož se narovnat a opustit tak tu nelichotivou pozici, kterou zaujímala nad svým profesorem. Dveře se otevřely a po chvíli zase zavřeli, ale nikdo nevešel. Hermionin mozek se konečně probral k činnosti a ve zlomku sekundy jí nabídl hned několik alternativních vysvětlení.

1.      Mudlovská verze: průvan.

2.      Verze příznivců nadpřirozena: duch.

3.      Verze reálná: hráblo mi.

Téměř všechny tyto verze však byly okamžitě rozmetány. Průvan? Směšné…s těmi dveřmi by nějaký větřík těžko pohnul. Duch? Ten by se přece neobtěžoval s otevíráním dveří, jednoduše by prošel skrz, nehledě na to, že v Bradavicích jsou všichni duchové vidět. Verze číslo tři nebyla nikdy věrohodně vyvrácena, jen ji nahradila verze čtyři.

„Harry?“

 ***

„Nemusíš mít o slečnu Grangerovou strach Harry. Je v naprostém pořádku. Je teď jen trochu unavená a potřebuje odpočinek.“

„Tak proč nám to neřekne osobně? Proč nepřijde. A kde vlastně je?“

„Slečna Grangerová je momentálně ve své ložnici a odpočívá. Prozatím si nepřeji, abyste ji rušili, potřebuje klid. Až bude v pořádku, dozvíš se to. To je vše, můžeš jít.“

´Můžeš jít? Znělo to spíš jako: vypadni a už se nevyptávej.´ Pomyslel si Harry cestou ze schodů od Brumbálovy pracovny. Prý je jen unavená a potřebuje odpočinek, jenomže jemu to prostě nesedělo. Proč by jim nic neřekla? Nebo alespoň jemu. Ron by si teď asi nevšiml ani obří akromantule uprostřed společenské místnosti…tedy jen pokud by mu ji Levandule neukázala. Ti dva vnímali jen jeden druhého a navíc byli většinu času tak propletení, že nemít Ron tak svítivé vlasy nepoznali byste, který konec patří komu.

Bylo sice ještě brzo ráno, i přes to se však Harry rozhodl vzít věc do vlastních rukou a zajít Hermionu zkontrolovat. Přeci jen, neviděl svou kamarádku už asi dva dny což je v Bradavicích téměř nemožné…kdo by na jeho místě neměl obavy? Namířil si to rovnou k její ložnici. Jako primuska ji měla sama pro sebe, což pro ni bylo velkým přínosem, konečně prý měla klid na čtení a na studium. Taky se tady mohli v klidu poradit, bez zvědavých uší a očí, které byli doslova všude.

„Hermiono?!“ zavolal přes dveře, když mu na klepání nikdo neodpovídal.

„Hermiono, to jsem já. Harry. Jsi tam? Otevři prosím, jen se chci ujistit, že jsi v pořádku.“ Zkusil to znovu, ale z pokoje se stále nic neozývalo. Jako by tam ani nebyla. A v tom mu konečně došlo, že tady skutečně Hermionu nenajde. Kdyby tam totiž byla, po tom rámusu co tu Harry udělal, by slyšel přinejmenším Křivonožkovo nasupené prskání. Křivonožka byl vůči své paničce hodně ochranářský, ale když tam jeho panička nebyla, neměl koho chránit a tak si rámusu nevšímal. Asi si teď hověl na svém oblíbeném křesílku, a že se někdo dobívá dovnitř mu bylo upřímně jedno.

Když se zamýšlel, kde by měl dál hledat, vzpomněl si na rozhovor asi tak z minulého týdne.

„Jo jistě, od chvíle kdy si dostala vlastní ložnici, jsi zalezlá jenom tam. Za celou dobu z ní nevystrčíš ani nos a nebýt vyučování a toho že musíš taky někdy jíst, už bych tě ani nevídal. Musíš taky někdy vyjít ven mezi lidi. Na čerstvý vzduch.“

„Ale no tak Harry. Vždyť to není pravda. Nejsem pořád jenom v pokoji.“

„Máš pravdu, když bych tě náhodou nemohl najít v pokoji, zkusím knihovnu. To je jistota.“

„Já milý Harry bych v tvém případě zkusim ošetřovnu. Nejsi li v Nebelvírské věži, ježíš na 75% na ošetřovně.“

„Jen na 75%? A co těch zbylých 25?“

„Na 25% si někde pod neviditelným pláštěm a pokoušíš se o to, aby tě vyloučili.“

Herry se tomu musel zasmát. Hermiona ho má přečteného téměř jako nikdo jiný. ´Teď můžu Hermioninu poznámku splnit na 100%.“ Zasmál se znovu a vydal se do své ložnice pro neviditelný plášť.

 *** 

„Harry?“ Chtěla to jen zkusit. Kdyby to nebyl on, znamenalo by pravdivost varianty tři a to se jí samozřejmě moc nelíbilo.

Najednou se pár metrů ode dveří objevila obrýlená, černovlasá hlava.

„Harry.“ Oddechly si.

„Hermiono, co to tam provádíš? Kdo je to?“ Byly to v celku pochopitelné otázky po tom jaký výjev se mu zračil před očima, ale ji opět zaskočily. Co mu měla říct? Co všechno mu mohla říct? Co o tom vlastně věděla ona sama?

To však náhle nebyl její nevětší problém, ošetřovnou se totiž rozeznělo staré známé zavrzání dveří.

 

Žádné komentáře
 
Většina postav použitá v mých povídkách patří autorce J.K.Rowlingové. Netvořím si na ně žádné právo, nejedná-li se ovšem o mé vlastní postavy. Tento blog nebyl založen s účelem jakkoliv se obohatit...nanejvíš tak vědomostně, což u mě zrovna nehrozí. Případné porušení autorských práv či vaše nároky na nějakou z mých povídek, mi prosím sdělte. Po doložení pravdivosti vašeho tvrzení, svou případnou chybu napravím. Jsem taky jenom člověk, a jako taková se samozřejmě můžu dopustit chyby.