Severus Snape

HP - filmy, knihy... vlastní tvorba

Brumbálův urychlijcí lektvar

Nový příspěvek

Brumbálův urychlujcí lektvar

„Tupci. Imbecilové. Zabedněnci. Jediný z nich, ani jediný, nedokáže připravit jednoduchý krvesytný lektvar. Merline! Venku bude co nevidět zuřit válka a co oni? Kdyby se dostali do maléru, ani jeden z nich by nepřežil. Polovina z nich by se při nejlepším jen přiotrávila.“

„A ta druhá polovina?“

„Ta by díky explozi kotlíku zabila nejen sebe, ale i všechny v dosahu sta metrů.“ Profesor Brumbál se jen zasmál.

„Ale no tak, Albusi. Pochop už konečně, že nejsem dobrý učitel a oni jsou jen banda ignorantů!“

„A ty, drahý chlapče, zase pochop, že nebýt tebe tak tu už většina z nás, včetně mě, dávno není. Mám plnou důvěru ve tvé kantorské schopnosti.“

„U svaté Morgany, Albusi! Posloucháš se vůbec? Za celý svůj život jsem nic z toho, co mi přičítáš, nevykonal.“

„Ale samozřejmě, že vykonal. Nesmíš pořád jen podceňovat váhu svých skutků. Ale teď zpět k tvým žákům, nemyslím si, že by byli tak nemožní.“

„To myslíš vážně? Jsou příšerní. Nenajde se mezi nimi jediný, který by se za celou dobu něco naučil, natož, aby to uměl použít v praxi.“

„Vážně, ani jeden?“

 

O týden později

Áááá!!!! Kdybych tak toho vlezlýho dědulu mohl zaklít, třeba v žabí dech. Ano to by mi právě teď skutečně ulevilo. Kdo by čekal, že vyvrcholením debaty o mém profesním vyhoření bude, že mě na celé dva nekonečné měsíce zavře v domě uprostřed ničeho, kde lišky dávají dobrou noc, se slečnou “všechno jsem četla“. Merline! Zač mě tak trestáš? Vím, že sem prvotřídní hajzl, ale tohle si snad nezasloužím ani já. Prý ji mám připravit na mezinárodní lektvarovou soutěž. Ha, to určitě. Tahle chodící encyklopedie by nejspíš nejradši poučovala mě, než aby si nechala něco vyložit. Na všechny mé otázky zná dokonalou odpověď. Slovo od slova přesně z nějaké jistě nechutně obsáhlé příručky pro tenhle druh geniálních rejpalů. Když říkám geniální, rozhodně to nemíním jako poklonu. A když se náhodou stane to „hrozné neštěstí“, že všeználek nezná odpověď, kouká co nejrychleji zmizet, aby se mohla zavřít v knihovně a probírat se tamními tlustospisy, dokud její znalost nebude do puntíku dokonalá. To se nedá vydržet. Je to tak frustrující. Jsme tu teprve týden a ona už si začíná dovolovat. Když jsme přijely, tak to bylo samé: „Ano, pane. Omlouvám se, pane. Jistě, pane.“ A teď? Včera na mě vyjela a vyhodila mě z kuchyně. Prý se tam jen pletu a dělám škodu. Merline, chová se jako bychom byli dvacet let manželé. Děsivá představa. Však já jí ty její opovážlivosti zatrhnu.

 

 

 

Po třech týdnech

Albusi Brumbále! Ještě jednou po mě budeš něco takového chtít a…! Který ďábel mě donutil být v tomhle domě s jednou koupelnou!!! Kdyby tu byla jedna ložnice, skousnul bych to. Pohovka v obýváku není zas tak nepohodlná, a oproti dřevěné pryčně v Azkabanu…hotové lože pro krále. Ale ne. Ložnice jsou tu dvě. A od sebe je dělí, světe div se, jediná koupelna v tomhle prokletém domě hrůzy. A co je ještě zvláštnější? Nedá se zamykat. Nějaké kouzlo uvržené na dům tomu brání. Zkoušel už jsem všechno možné. Jeden by nevěřil, kolik trapných situací tahle skutečnost způsobí jen v jednom dni… A my už jsme tu DVACETJEDNA dní! Se slečnou Grangerovou se tu setkáváme tak často, a v takových stupních oblečenosti, nebo spíše neoblečenosti, že už čekám, kdy ode mě bude chtít umýt záda. Neříkám, že by mě slečna Grangerová o něco takového požádala, ale stát se může cokoliv. A i kdyby, já bych se k ničemu takovému nesnížil, netvrdím, že by to bylo nějak nepříjemné nebo ponižující, naopak, jsem si celkem jist, že by to mohlo být velmi příjemné a to nejen pro mne. Slečna Grangerová rozhodně není nijak nepřitažlivá a … Ne, prostě nepřichází v úvahu. Brumbál si to vypije. Tohle mu prostě nedaruju.

 

Po měsíci a půl

Je neuvěřitelné, jak moc je ta dívka inteligentní. Vlkodlačí lektvar zvládla, samozřejmě s mojí pomocí, na poprvé. Je neuvěřitelně svědomitá a precizní. Fascinuje mě ta její zvídavost. Jsme teď spolu velmi často v knihovně. Většinu času mlčíme a věnujeme se každý svojí knize nebo o něčem diskutujeme. Musím přiznat, že naše rozhovory se již přenesly i do laboratoře. Zatímco dřív jsme pracovali za naprostého ticha, teď máme neustále co probírat. Kuchyni jsem přenechal Hermioně. Jen jsem jí tam překážel. Byl to malý ústupek, ale nesmírně ji potěšil. A to zas potěšilo mě.

 

Lektvarová soutěž

Nadešel poslední den našeho pobytu na tom nádherném místě. Sbalili jsme si věci a přenesli se do vesnice nedaleko Londýna. Sjížděli se sem nadějní mladí kouzelníci a čarodějnice z celé Evropy. Ubytovali jsme se a šli na slavnostní zahájení. Nesnáším tyhle hromadné akce, ale s Hermionou se to dalo vydržet. Slušelo jí to v těch tmavomodrých šatech. Zářila v nich jako hvězda na nočním nebi. Po nezbytných projevech se v sále rozezněla hudba. První tanec patřil soutěžícím a jejich doprovodům. Zavedl jsem Hermionu ke středu parketu a začal s ní tančit. Byl bych tak mohl zůstat do skonání světa, ale píseň skončila a s ní i náš tanec. Rozhodli jsme se odejít do svých pokojů.

Soutěž se chýlila ke konci. Zbývala už jen poslední praktická zkouška, namíchat jeden z padesáti lektvarů. Všechny jsme je probrali. Všechny zvládla na výbornou, přes to byla nervózní. Chodila po místnosti sem a tam jako tygr v kleci. Spíše jako tygřice. Snažil jsem se jí uklidnit a přimět ji, aby si alespoň na pár hodin lehla a pokusila se vyspat, ale neposlouchala mě. Měla v krvi až moc adrenalinu. Byla tak nádherná, jak tam tak přecházela. Nemohl jsem si poct, vstal jsem z křesla, kde jsem seděl a zastoupil jí cestu. Úzkostně se na mě podívala a já jí z náhlého popudu objal. Neutekla, nevytrhla se mi. Přitiskla se ke mně celím tělem a mě to dohánělo k šílenství. Políbili jsme se. Jednou. Dvakrát. Po třetí jsme se už nehodlali od sebe oddělit. Pomalými krůčky jsme začali směřovat do ložnice.

 

Po roce

„Severusi Snapee, berete si dobrovolně Hermionu Jane Grangerovou. Budete při ní stát v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě, v dobrém i ve zlém?“

„Ano.“

„Hermiono Jane Grangerová, berete si dobrovolně Severuse Snapea. Budete při něm stát v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě, v dobrém i ve zlém?“

„Ano.“

„Prohlašuji vás mužem a ženou. Merlin s vámi. Můžete políbit nevěstu.“ Nenechal jsem se dvakrát pobízet. Teď už vím, že jsem se tenkrát v Brumbálově pracovně mýlil. Jeden z mých studentů nepatřil do toho stáda tupců. Moje krásná čarodějka mi naprosto učarovala a nebýt jejích výjimečných schopností, nejen co se týče lektvarů, nebyl bych teď tím nejšťastnějším mužem pod sluncem.

Poslední komentáře
02.08.2010 00:48:09: smiley${1} to bylo úžasný.
28.08.2009 22:57:27: wixie: to je pohoda...já bych si toho ani nevšimla...nějaký překlepy u mě nehrajou velkou roli smiley...
28.08.2009 22:07:49: doxii, omlouvám se za zkomolení nickusmiley${1}smiley${1}
28.08.2009 19:35:53: dixii, tak to je super, těším se. za chválu neděkuj a příště tu reklamu klidně udělej, jak říkám, kd...
 
Většina postav použitá v mých povídkách patří autorce J.K.Rowlingové. Netvořím si na ně žádné právo, nejedná-li se ovšem o mé vlastní postavy. Tento blog nebyl založen s účelem jakkoliv se obohatit...nanejvíš tak vědomostně, což u mě zrovna nehrozí. Případné porušení autorských práv či vaše nároky na nějakou z mých povídek, mi prosím sdělte. Po doložení pravdivosti vašeho tvrzení, svou případnou chybu napravím. Jsem taky jenom člověk, a jako taková se samozřejmě můžu dopustit chyby.