Severus Snape

HP - filmy, knihy... vlastní tvorba

Netopýrek

NOVÝ PŘÍSPĚVEK

4. kapitola

S vrčením se zvedl z křesla. To neodbytné bušení na dveře ho probralo z „opilého“ polospánku. To bude určitě ten patolízal Filch. Já mu ukážu, tohle si za rámeček nedá.

Nedbaje na rozhalenou, pomuchlanou košili, rozcuchané vlasy a vůbec celkovou spánkem pochroumanou vizage, se vydal ke dveřím. Rázně trhl za kliku a ještě než dveře úplně otevře, zavrčel na příchozího „Co je zase“. Ten tón a hlas by vyděsili každého od naivního prváka přes rozjívené, hormony zmítající sedmáky až po zatraceného sadistu Filche.

To co objevil za dveřmi, ho však poměrně překvapilo, takže konečný efekt nebyl tak dokonalý, jak by si býval představoval.  Tonks a za ní stojící Hermiona na ně zůstali zírat. V tomhle vzezření nevrlého profesora lektvarů rozhodně neznaly.  Hermiona, sice s chvilkovým zaváháním, ale přeci jen taktně sklopila oči k zemi. Tonks, zatím oči nadšením jen zazářili. V koutku mysli si poznamenala, že tohle jednou bude vyprávět svým vnoučatům. Snape bez košile. To by jí nikdo neuvěřil.

Severus se rychle vzpamatoval a hodil po obou nezvaných návštěvnicích pohled, který jasně říkal: nikdo vás sem nezval, a proto vás teď čeká krutá a bolestivá smrt.

První kdo prolomil ticho, byla Tonks. Jak jinak.

„Tedy Netopýrku, tys mě snad očekával? Koukám, že jsi mi rovnou ušetřil práci s rozepínáním knoflíčků, díky.“ Prohlásila škádlivě a položila mu ruku na obnaženou hruď. Podíval se na její ruku jako na něco nepřístojného a odporného. Ona však nezaváhala ani chvilku, využila odvedení jeho pozornosti, a protáhla se kolem něj dovnitř. „Nestůj tam tak a pojď dovnitř, Hemriono.“ Pobídla svou společnici. Severus se tak nějak nestihl ani zmínit o případných smrtících kletbách a už se obě usazovaly v křeslech v jeho obýváku.

„Co si to sakra…“ zmohl se konečně na první známku odporu, ale nebylo mu dopřáno dokončit myšlenku.

„Sakra? Ale jdi netopýrku, proč hned tak silná slova. Přišli jsme jen na zdvořilostní návštěvu.“

V Severusovi začal kypět hněv. „Dobře. Zdvořilostní návštěva splněna. Můžete si ve svém seznamu odškrtnout bobříka dobročinnosti. A teď laskavě zvedněte své líbezné sedinky z mých křesel a konečně vypadněte z mých komnat!“ neudržel své nervy na uzdě a ke konci už regulerně křičel.

„Takový kompliment bych od tebe nečekala.“ Zasmála se Tonks. „Mimochodem, jako bys nevěděl, že žádná návštěva není návštěvou, pokud si hostitel…“

„Nedobrovolný hostitel.“

„… se svými hosty nesedne a nenabídne jim sklenku nějakého toho dobrého pití. Vem si, jak dlouhou cestu jsme za tebou vážili a ty bys nás jen tak vyhodil?“

„Snažím se o to.“ Zavrčel. Začínala ho zase bolet hlava. Musel se jich co nejrychleji zbavit. Ať to stojí, co to stojí. Čekala na něj jeho stará známá…láhev skotské, se kterou měl ještě v plánu si poklábosit až do dna. Proto tedy rezignovaně přistoupil k „mini“ baru, který se po svém otevření ukázal jako „maxi“a nalil oběma vetřelkyním sklenku hnědého hřejivého moku.

„Tak to už je lepší, mnohokrát děkuju.“ Zapředla Tonks.

„Díky“ pípla Hermiona. Sám si do sklenice nalil dvojitou a posadil se do svého křesla naproti nim.

„Takže čemu vděčím za tu ´čest´ …vaší návštěvy?“

„Přišla jsem se ti omluvit.“ Prohlásila pevně Tonks. „Byla to ode mě nerozvážná blbost, obarvit ti vlasy na blond, ale myslela jsem to jen jako žert. Prostě jsem to nedomyslela do konce. Rozhodně jsem ti nechtěla způsobit nějaké problémy a obzvlášť ne u Něho.“

„To že u toho, co děláš, nemyslíš, pro mě není žádná novinka. Dobře. Řekněme, že tvou omluvu přijímám, ale co tu sakra dělá ona.“ Zvýšil trochu hlas, aby zdůraznil, že mu jejich přítomnost dvakrát nevoní, což ovšem nemusel zdůrazňovat. Oběma to bylo jasné.

„já-já-já jsem…tak nějak…no…ehm…já.“

„Ona mě sem dovedla. Nikdo jiný nevěděl, kde máš komnaty…a taky tak nějak nebyl ochotný sem jít.“

„Hmm.“ Ušklíbla se Hermiona významně.

„…no abych byla upřímná, ani ona nebyla dvakrát ochotná, spíš tak nějak neměla na výběr.“ Zasmála se Tonks.

„Myslel jsem si to, slečna Vševědka je ledacos, ale masochistka rozhodně ne.“ Ušklíbl se Severus. Čemuž následoval hlasitý až hysterický smích Tonksové. Severus obrátil oči v sloup a spolu s nimi obrátil i sklenu skotské a to do sebe. Když vstával, aby si mohl dolít další dvojitou dávku, vystřelila k němu jemná ručka s prázdnou sklenkou. Přejel pohledem od skleničky přes zápěstí, loket, rameno až k obličeji majitelky té ruky. Její hnědé oči rezignovaně sledovali řehtající se Tonksovou a jen na vteřinu se zoufale střetly s jeho temným pohledem. Pochopil. Pohnul ústy, aby mohla odezírat a dvěma prsty naznačil němou otázku. „dvojitou?“

Na chvilku se usmála a téměř neznatelně přikývla. Vzal si její sklenu a do obou nalil dvojitou dávku uklidňující medicíny. Za chvíli už jí podával skleničku zpět a sledoval, jak mu kyne na znamení díků. Jakkoli mohla Tonksová vypadat zabraná, do svého záchvatu smíchu, nebylo to tak dramatické. Už dávno se naučila svůj smích věrohodně přehrávat a přikrašlovat. Měla při tom spoustu času sledovat své okolí. Za těch pár chvil toho viděla dost. Jen se ještě nedokázala rozhodnout, jestli se jí to co viděla, líbí.

Když se po chvilce přestala věnovat svému smíchu a podařilo se jí srovnat rozhozený dech, pozvedla svoji sklenku k přípitku. „Na příměří?“ Prohlásila rázně, ale vlastně to byla otázka.

„Příměří.“ Zavrčel Severus v domnění, že se jich už konečně zbaví, tedy aspoň té jedné. Respektive, že tu jednu zbaví té druhé. Nezní to moc srozumitelně, ale v jeho hlavě to v tu chvíli znělo absolutně srozumitelně. A stejně tak to znělo jako dobrý plán.

„Naliješ mi ještě jednu, Netopýrku?“ zeptala se rozjařeně Tonks, namísto aby se měla k odchodu.

„grrrr“ zavrčel a kouzlem poslal láhev k její sklence. Jak vidno, tahle ženská jen tak neodejde, to jeho plán značně komplikuje.

Ohlédl se na setinu vteřiny po Hermioně. Ta ovšem naopak vypadala, že by odešla velmi ráda. Zřejmě si tu připadala poněkud nepatřičně. Přeci jen nebyla ze školy až tak dlouho. A to bylo dobře. Tady se neměl nikdo, kromě něj, cítit patřičně. Tady neměl nikdo právo se cítit jakkoli jinak než nesvůj, vyděšeně nebo nebo absolutně NEPATŘIČNĚ!!!

Poslední komentáře
04.02.2012 00:04:41: Super kapitolka, jsem moc ráda že zase píšeš smileya také doufám, že tu bude brzy pokráčko. prosíím ...
14.05.2011 01:16:29: Páni tohle se mi fakt líbí, povídek kde je Tonks a Severus se mi nepodařilo moc najít...
03.02.2011 18:59:36: =) asi jsem ji měla nějak barevně zvýraznit, je to takové nečekané, že =) Děkuju že čteš =)...
03.02.2011 08:28:55: Jééj! Takmer som si kapču nevšimla, ale som rada že pokračuješ. Skvelé! A Severusovi teda nezávidím....
 
Většina postav použitá v mých povídkách patří autorce J.K.Rowlingové. Netvořím si na ně žádné právo, nejedná-li se ovšem o mé vlastní postavy. Tento blog nebyl založen s účelem jakkoliv se obohatit...nanejvíš tak vědomostně, což u mě zrovna nehrozí. Případné porušení autorských práv či vaše nároky na nějakou z mých povídek, mi prosím sdělte. Po doložení pravdivosti vašeho tvrzení, svou případnou chybu napravím. Jsem taky jenom člověk, a jako taková se samozřejmě můžu dopustit chyby.