Severus Snape

HP - filmy, knihy... vlastní tvorba

šuplík

Nový příspěvek

Tolik barev při poledni...

Původní verze 12. kapitoli povídky "spojení magie". Posuďte sami, která z nich se vám líbí víc.

Čas na ošetřovně plynul v příjemně líném tempu. Hermiona se starala o pacoše, jak ho nazval Harry, a pauzy mezi povinnostmi vyplňovala četbou a studiem. Už druhý dne byla ošetřovna plná indigových váz s čerstvými narcisy.

Harry byl na ošetřovně jako doma, i když v jiném smyslu než obvykle. Každou volnou chvíli tu teď trávil s Hermionou. Díky zmatku a pozdvižení, které na hradě panovalo kvůli Snapeově zmizení, měl těch chvil víc než dost. Přesně tak jak řekl ředitel, profesoři byli často odvoláváni přímo z hodin k řešení nějakých naléhavých problémů, o kterých ovšem nikdo nic nevěděl. Brumbál si prostě jen svolával profesory, aby se jich na něco přeptal a hodina tím byla z pravidla ukončena. Zajímavé bylo, že se to stávalo nejčastěji při hodinách sedmého ročníku Nebelvíru. Proč asi, si Harry mohl jen s úsměvem domýšlet. Při cestě za Hermionou, po které ku podivu nikdo na škole nepátral.

„Nemoc je patrně alibi, pevné jako skála.“ Prohlašovala se smíchem.

 

 

„Ahoj Harry.“ Pozdravila ho kamarádka, zatímco vrhla letmý pohled na hodiny.

„takže teď je koberečku McGonagallová?“ pronesla pobaveně „ta musela mít radost, co?“

„obrovskou.“ Zubil se Harry. „ Brumbál si ji zavolal zrovna, když jsme se všichni snažili chytit nevillova leguána. Teda původně to byla jeho bota, ale znáš Nevilla.“

„Umím si představit to divadlo. Vlastně ne, neumím.  Tak velkou fantazii nemám.“ Smála se.

„No tak co kdybychom té volné hodiny využili? Nedáme si oběd?“

„Že se ptáš! Budu jenom rád, když nebudu muset do velké síně. Ještě jedno Lonánku při jídle a začnu držet hladovku.“

„Dobře, takže já se postarám o pacoše a ty zavolej Ruby.“

„Beru. Užij si to. Pane vrchní, rád bych si objednal…“zavolal když zaplouval do pracovny madam Pomfreyové. Když mohl, raději mizel, když přišel čas postarat se o profesorovy rány. Ne, že by se mu dělalo špatně nebo tak, ale jsou věci, které si člověk rád odpustí. Vidět svého neoblíbeného profesora polonahého do téhle kategorie rozhodně spadalo.

To Hermioně už to nijak zvlášť nevadilo.

´Sundat obvazy, namazat rány, otřít si pocintanou bradu…áá Hermiono Grangerová! Uklidni se laskavě. Ještě před pár dny si měla na rukou jeho krev a teď se tady budeš rozplývat nad jeho pochroumaným tělem? Jsi blázen. Dobře, asi sem se špatně vyspala. Takže…namazat rány, obvázat…podat posilující lektvar….hmm má docela pěkný vlasy…jo ten si je rovnat nepotřebuje…mohl by je občas nosit nějak sepnuté…i když to by nebyl on. Asi jsem se tu něčeho nadýchala. Stane se ze mě nevědomky fešačka…někdo tam nahoře mě asi nemá rád. ´

Když se Harry vrátil s levitujícím podnosem, měla už Hermiona hotovo. Srazili dvě lůžka k sobě a udělali si menší piknik. Jedli a hráli při tom prší. Ne všechny mudlovské vynálezy jsou k zahození…vlastně Hermiona jich spoustu užívala i tady na hradě…elektřinu by tu sice nikdo neobjevil, ale to se dalo vždy nějak zařídit. Stejně taky i tahle hra, prší je prší…kam se hrabe řachavý Petr?

P nějaké době je karty omrzeli a taky si našli jinou zábavu, nahrazování nudné, sterilní bílé za veselejší pestré barvy. Podlaha byla rázek trávově zelená, stěny oranžové a závěsy nebesky modré. Jako třešničku na dortu, změnil Harry Snapeovo povlečení na jedovatě růžové. Oba se při tom pohledu smáli, až jim tekly slzy z očí. To se ovšem nemohlo vyrovnat záchvatu smíchu, který vypukl, když na ošetřovnu vstoupila profesorka McGonagallová. Její konsternovaný pohled stál za to. Rychle se však vzpamatovala a nasadila svůj obvyklý káravý výraz. Harry a hermiona se pomalu zklidnili, a by mohli s vážnou tváří vyslechnout svou dávku kázání.

„Člověk by čekal, že už byste v sedmnácti letech mohli mít rozum.“ Zhodnotila jejich barevnou kreaci, ale když jí pohled padl na lůžko jejího kolegy, viditelně jí zacukali koutky.

„Pan ředitel mě sem poslal, abych to tu zkontrolovala. Teď je ni jasné proč.“

„Jak to, že vždycky všechno ví?“ zašeptal Harry Hermioně. Ta jen výmluvně pokrčila rameny.

„Měli byste to tu uvést do původního stavu. Madam Pomfreyová se vrátí zítra v podvečer.“ Pokračovala dál ředitelka nebelvíru. Pak jí ale pohled zabloudil zpět k lůžku jejího kolegy. Tentokrát už se svůj úsměv nesnažila potlačit.

„Pane Pottere, buďte tak laskav a změňte tu úděsnou barvu.“ Vlastně ani nečekal nic jiného. Přeci by nenechala zesměšňovat svého kolegu.

„Domnívám se, že pastelově růžová půjde profesoru Snapeovi lépe k pleti.“

´Hmm…že by rivalitou mezi kolejemi načichla už i McGonagallová? ´ pomyslel Harry.

Žádné komentáře
 
Většina postav použitá v mých povídkách patří autorce J.K.Rowlingové. Netvořím si na ně žádné právo, nejedná-li se ovšem o mé vlastní postavy. Tento blog nebyl založen s účelem jakkoliv se obohatit...nanejvíš tak vědomostně, což u mě zrovna nehrozí. Případné porušení autorských práv či vaše nároky na nějakou z mých povídek, mi prosím sdělte. Po doložení pravdivosti vašeho tvrzení, svou případnou chybu napravím. Jsem taky jenom člověk, a jako taková se samozřejmě můžu dopustit chyby.